Biopotraviny jsou dobrou volbou nejen pro vás, ale také pro přírodu a krajinu

Biopotraviny

Biopotraviny - přirozenost přírody nebo marketingem vynucený hit? Ať už k tématu biopotravin vládne světem nespočet jakýchkoliv názorů, příroda v tom má jasno a hlasuje pro. Pojďme se na téma produkce potravin v BIO kvalitě podívat očima přírody, jejíž úhel pohledu skrývá mnohem komplexnější síť souvislostí, než by se mohlo na první pohled zdát.

Jaké mají biopotraviny přínosy pro lidský organismus, je sice dobře známo, nicméně je tato otázka spíše subjektivní - její vnímání je závislé na tom, jakou těmto aspektům dáme sami za sebe hodnotu. Co je pro někoho důležitý faktor při volbě potravin, jiný nemá potřebu vůbec zohlednit.

Méně subjektivní je však otázka dopadu konvenčního zemědělství na samotnou přírodu - zde již více než osobní preference je na místě poslechnout spíše kolektivní odpovědnost, kterou jako lidstvo k planetě máme. Jaké aspekty hrají svou zdánlivou bezvýznamností neignorovatelnou roli?

Umělá hnojiva a postřiky

Aspekt používání umělých hnojiv přichází na mysl v tématu biopotravin jako jeden z prvních. V čem ale vůbec tkví základní princip této problematiky?

V hlavní roli hnojení stojí dusík - látka, která je v půdě přirozeně přítomná, a to jak ve formě minerálních látek, tak ve formě organické. Tato přirozeně se vyskytující forma dusíku značnou měrou ovlivňuje běh a fungování dané krajiny, stejně jako kvalitu půdy a růstový potenciál přítomných rostlin.

Myšlenka dopřát přírodě znatelný nadbytek dusíku pro zvýšení produkce plodin, se tedy může zdát logická a dosvědčují ji také samotné výsledky - z krátkodobého hlediska můžou producenti z pohledu úrody zaznamenat efektivnější výsledky. Co se však děje dál?

Dusík aditivně přidávaný do půdy v nadbytečném množství ji dělá na dalším hnojení závislou - zvyšuje kyselost půdy, čímž hubí jiné, přirozeně se vyskytující půdní látky, které jsou pak uměle doplňovány chemickým hnojením.

Takto naservírovaná dávka živin zajišťuje rostlinám veškerý komfort - jak v zajištění veškerých potřebných látek, tak z pohledu ochrany rostlin před škůdci. Malé semínko si tedy nemusí budovat silnou konstituci, jelikož ho k tomu nic nenutí. Výsledkem jsou pak “neduživé” plodiny, náchylné k poškození při jakémkoliv výkyvu okolních podmínek - vítr, silný déšť, sucho, vyšší teploty, aj.

Chemické postřiky a hnojiva jsou také toxická pro živé půdní organismy. Jejich vymýcením tak vyřazujeme z koloběhu fungování důležitý článek: samovolný vznik a zánik těchto organismů zajišťuje přirozenou složku výživy pro mnoho ostatních rostlin a živočichů. Tak dochází ke ztrátě potřebných nutričních látek, k eliminaci živočichů, včetně škůdců produkovaných plodin či ke znečištění spodní vody.

úbytek diversity života

Dopad monokultur na krajinu

V obecném podvědomí je, že pěstovat na velkém území polí, nebo opakovaně za sebou, všem dobře známou řepku nebo kukuřici, není pro krajinu přínosem. Možná však už v obecném povědomí nejsou konkrétní důvody, proč je pro blaho přírody důležité na daném území pěstované plodiny pravidelně a s rozvahou střídat.

Hlavním důsledkem monokulturní produkce je snižování biodiverzity dané krajiny. Tím se rozumí vytlačování rozmanitosti živočišných a rostlinných druhů, které jinak tvoří přirozený ekosystém. To, že jsou některé živé organismy z pohledu člověka zbytečné a nic nám nepřináší, neznamená, že nemají významnou funkci z hlediska ekosystému.

Eliminace biodiverzity v krajině se sice může zdát neviditelná, avšak její dopady neviditelné rozhodně nejsou - krajina postupně chřadne a toto strádání se projevuje rovněž i v produkovaných rostlinách. A zde se kolotoč roztáčí dál: takto způsobená náchylnost pěstovaných plodin k napadání škůdci a chorobami je opět dorovnána várkou konvenčních postřiků a hnojiv.

Bez nadsázky lze tedy říct, že v případě monokulturního pěstování ztrácí půda svou kvalitu i přirozenou funkci samostatného fungování. Toto narušování půdy se projevuje tedy jak uvnitř, tak i zvenku - eroze půdy je pak mnohem znatelnější a rychlejší, v porovnání s přirozeným erozním procesem vlivem klimatických podmínek.

Rostlinné vs. živočišné potraviny

Volba potravin z pohledu zátěže přírody pod sebou skýtá mnoho různých aspektů. Je tedy nutné se podívat i na to, jak si vede rostlinná strava v porovnání s živočišnou ohledně jejich vlivu na planetu? Rozhodně ano. I tento faktor ovlivňuje svět kolem nás.

Nejen půda a voda, ale i ovzduší je zatíženo určitým druhem potravy. A právě živočišná strava je jedním z předních faktorů zvyšující uhlíkovou stopu. Je zodpovědná za tvorbu skleníkových plynů podobně velkým dílem, jako je například veškerá doprava. Oproti tomu produkce rostlinné stravy je z pohledu uhlíkové stopy významně šetrnější. Vyprodukované plodiny by mohly být rovnou použity pro lidskou stravu, v případě preference živočišných produktů je však potřeba značnou část zkrmit hospodářským zvířatům, ze kterých pak budou živočišné produkty vyráběny. Tento proces zahrnuje kupříkladu další užití zemědělských strojů, dopravu či potřebu vody navíc.

Rostlinná strava je také úspornější v otázce nároku na rozlohu - stejná výměra půdy pro produkci rostlinných plodin, zajistí vyšší objem lidské potravy, než by využila živočišná produkce. Dle dostupných výzkumů to v praxi znamená, že zemědělská plocha potřebná k uživení jednoho člověka za rok, vychází v případě rostlinné stravy na 0,13 ha, oproti čemuž strava živočišná vyžaduje 1,08 ha.

Studie dále ukazují, že totožná výměra půdy je nám schopna poskytnout až 25x méně bílkovin, využíváme-li ji k produkci živočišné stravy, v porovnání s tím, jaký objem bílkovin nám ze stejné plochy půdy zajistí strava rostlinná. Podobných propočtů existuje celá řada a jejich poselství se jasně shoduje: rostlinný způsob stravování (obzvláště v BIO kvalitě) je z dlouhodobého hlediska efektivnější ve vytěženém zisku a šetrnější k přírodě.

Neefektivnost živočišného průmyslu je dána faktem, že zvířata jsou krmena rostlinnou potravou, v nemalé míře využitelnou přímo pro lidskou spotřebu. Více než třetina světové zemědělské produkce (36 %) je využita jako krmivo a účinnost konverze těchto živin je opravdu nízká. Jen 12 % z toho, co je zkrmeno zvířaty, nakonec přispívá k výživě člověka. Jinak řečeno tím, že vykrmujeme zvířata, ztrácíme 88 % energie z plodin, které zvířatům dáváme. Důrazem na velký podíl živočišných potravin tak vzrůstají nároky na výměru zemědělské půdy, na velké výnosy a i tím se roztáčí tlak na "efektivní" monokultury, postřiky, chemické hnojení, GMO šlechtění...

Aby tu s námi BIO stále bylo

Biopotraviny jsou zajištěním kvalitních živin nejen pro nás, ale i pro samotnou přírodu. A přesně to je její obdivuhodná schopnost - když ji necháme přirozeně fungovat, je schopná vyživovat sama sebe a zajistit potravu a život v nevyčerpatelném koloběhu. Bohužel právě zde nastává zásadní problém - nechat přírodu přirozeně fungovat. Tento cíl se může zdát takřka nemožný, nicméně bohatě by stačí dát přírodě více respektu k jejím přirozeným potřebám a vytvářet ji vyhovující podmínky pro její zdravé fungování. A právě produkce potravin v BIO kvalitě je možnou cestou.

Pěstování bioplodin má příznivý dopad i na společnost: v ekologickém zemědělství je potřeba místo chemických způsobů obstarat plodiny technikami, které vyžadují lidskou práci. Tím se na ekologických farmách zvyšuje potřeba zaměstnanců a vytváří se více pracovních míst pro obyvatele v okolí.

A zde můžeme navázat rovnou dalším benefitem: lidé obstarávající chod zemědělství produkující biopotraviny, nejsou vystavováni kontaktu s agresivními látkami v chemických hnojivech a postřicích. Tyto nežádoucí látky jsou při manipulaci s konvenčními látkami v blízkém kontaktu s osobou obsluhující stroje při jejich aplikaci a mohou vyvolávat nepříznivé reakce organismu.

postřiky polí

Jaká je skutečná cena větších výnosů?

Častým argumentem pro využívání umělých postřiků je ochrana před škůdci a parazity za účelem zvyšování úrody. Typicky se jedná například o brambory, které jsou chemickými postřiky chráněny před mandelinkami. Avšak v ekologickém zemědělství často zaznamenáváme spolupráci brambor s okolním plevelem, který svou hustotou porostu chrání pěstované plodiny. Příroda zkrátka ví, co dělá!

Příroda má své vyladěné procesy, které obnáší například i moudrost načasování toho, kdy jaké rostliny plodí. Ruku v ruce s tím jde společností vnímaný diskomfort toho, že sezóna sklizně bývá kratší, než bychom si představovali. A tady nastupuje snaha člověka tyto přírodou nastavené harmonogramy narušit - konkrétně prodloužit dobu sklizně, přidat její frekvenci či jinak ošálit přirozený chod produkování plodin ve prospěch zvýšení úrody. Příroda bývá z těchto opakujících se zásahů rozhozená a narušuje se její samovolné plynutí. Toto zmatení pak bývá často vyhodnoceno jako nutnost seřídit ji dalšími chemickými cestami. A kolotoč se točí dál…

Podstatným úhlem pohledu jsou biopotraviny coby podpora krajiny z ekonomického hlediska - biofarmy a ekologická zemědělství jsou povětšinou odkázaná na dotace, se kterými jde ruku v ruce náročná administrativa pro splnění podmínek k dosažení finanční podpory. Pěstování plodin v BIO kvalitě je často takřka závislé na podpoře příslušných organizací, zatímco konvenční způsoby produkce mají v tomto ohledu působení mnohem volnější ruce a otevřenější podmínky.

Svou volbou biopotravin tedy přispíváme ke změně situace, aby se ekofarmám dorovnávaly ekonomické možnosti fungování, staly se nezávislými a mohly tak své působení otevřít novým cestám, které by znamenaly zvýšení komfortu okolní krajiny.

Biopotraviny nejen pro lidské blaho

Téma biopotravin, v souvislosti s jejich dopady na krajinu, je velice obšírná tématika. Nemusíme na sebe hned klást nároky bezchybnosti a výhradně správného počínání. Každý malý krok ke zvýšení spokojenosti přírody se počítá. Cesta začíná u odhodlání chtít přírodě zajistit možnost jejího přirozeného fungování v co největší a nejčastější míře. Nezapomínejme také na to, že z celé situace budeme profitovat my - volbou biopotravin získáme kvalitnější a chutnější potravu, stejně jako zdravější krajinu, která se nám bez váhání odvděčí.

publikováno: 21.09.2021 07:46   napsal/a: Natálie Hrubá

E-mailový oběžník Vegmania

Chcete dostávat užitečné tipy a triky z rostlinné kuchyně nebo tématické recepty podle ročních období do vaší pošty? Věnujte mi e-mail a já vám 1 - 2x do měsíce napíšu. Nechcete kupovat zajíce v pytli? Pak se nejdříve podívejte se, jaké e-maily můžete očekávat.

Chcete dostávat užitečné tipy a triky z rostlinné kuchyně nebo tématické recepty do vaší pošty?