Stres a strava aneb Proč nestačí jíst zdravé potraviny

Proč nestačí jíst zdravé potraviny

Možná jste nedávno, anebo již před delším časem, udělali krok směrem ke zdravému životnímu stylu a změnili skladbu svého jídelníčku. Možná jste svou stravu odlehčili, začali se během nákupu zamýšlet nad chemickými aditivy, navštěvovat farmářské trhy nebo nakupovat biopotraviny. Možná jste se dokonce stali přívrženci konkrétního výživového směru. Blahopřeji! Začít o sebe pečovat a zajímat se o to, co přijímám do svého těla, je určitě chvályhodné. A pravděpodobně máte pocit, že jste pro sebe udělali maximum a teď už můžete jen sklízet plody svého uvědomělého rozhodnutí. Ale skutečně to stačí?

Marc David, americký výživový psycholog a zakladatel Institute for the Psychology of Eating, ve svém bestselleru The Slow Down Diet (česky tuto knihu letos vydává nakladatelství Maitrea pod názvem Pomalá dieta) objasňuje, jak funguje náš metabolismus. Špatná zpráva je, že jíst kvalitní potraviny v co nejvíce přirozeném stavu, není samo o sobě dostačující. Dobrá zpráva je, že si pomocí 8 klíčových prvků, tzv. „metabolizérů“, můžeme poměrně snadno zajistit maximalizaci naší metabolické kapacity. Díky využití plného potenciálu našeho těla tak můžeme podstatně lépe trávit, vstřebávat živiny, spalovat kalorie i budovat svalovou hmotu.

Těchto 8 metabolizérů vás možná překvapí. Jedná se o: relaxaci, kvalitu, pozornost,  rytmus, potěšení, myšlenku, příběh a posvátno. O významu kvality naší stravy byly popsány stohy papíru (a využito mnoho virtuálního prostoru), ale zbylé prvky si obvykle s metabolismem příliš nespojujeme. Na tomto místě bych se s vámi ráda podělila o základní informace o čtyřech z nich, které jsou nejvíc bezprostředně spjaty se stresovou fyziologickou reakcí v těle. Těmi jsou relaxace, pozornost, rytmus a potěšení.

dobrotaNa úvod je třeba zmínit, že náš metabolismus funguje jenom ve stavu, kdy v autonomním nervovém systému svou aktivitou dominuje ta část, které se říká parasympatikus. K tomu dochází tehdy, kdy jsme ve stavu fyziologického klidu, jinými slovy ve stavu relaxace. V praxi to znamená, že abychom mohli řádně metabolizovat jakýkoliv pokrm, je třeba se už před jeho konzumací uvést do náležitého klidového režimu. Nejjednodušší zkratkou k tomu je práce s dechem, kdy se soustředíme na hluboké pomalé dýchání, popř. si můžeme pomoci vizualizacemi, hudbou atd.

Během jídla je důležité dbát na to, abychom jedli dostatečně pomalu, protože nadměrná rychlost tělo okamžitě katapultuje do stresového stavu. Ve stresu naopak dominuje sympatikus - ta část našeho nervového systému, která je zodpovědná za to, že se ve vypjatých chvílích bráníme, útočíme či utíkáme. Pokud ale v tomto adrenalinovém stavu jíme, doplácí na to náš trávicí systém, který v tu chvíli není ani zdaleka schopen naplno fungovat...

Víme už tedy, že na jídlo potřebujeme klid a pomalé tempo, jakou roli zde ale hraje pozornost? Ta je neopominutelnou součástí celého procesu proto, že více než třetina naší trávicí reakce probíhá "v hlavě". Abychom jídlo správně využili a neleželo nám dlouho nečinně v žaludku, je třeba zapojit všechny smysly, které se na trávení podílejí, tedy zrak, chuť a vůni.

Před jídlem i během jídla se vyplatí jídlo prohlížet, očichávat a pozorně ochutnávat, protože tyto smyslové vjemy spouští v těle všechny potřebné procesy. Velkým pozitivem je, že pokud jíme pomalu, v klidu a s plnou pozorností, funguje nám bezproblémově regulace množství potravy a přestane docházet k přejídání. To je ve valné většině případů způsobeno tím, že jíme příliš rychle, ve stresu a nevědomě, aniž bychom mozku poskytovali všechny důležité smyslové podněty. Mozek si pak tuto chybějící zkušenost interpretuje jako hlad a nabádá nás k tomu, abychom jedli více a více...

Rytmus se stravou souvisí v tom smyslu, že v každou denní dobu je náš metabolismus jinak výkonný. Ráno se probouzí pomalu stejně jako my a pokud tehdy "nepřiložíme palivo" do pomyslného metabolického krbu, budí se o to pomaleji. Bez snídaně skutečně jedeme jen na půl plynu. Největším plamenem metabolismus hoří v pravé poledne, kdy je slunce nejvýše na obloze, proto je oběd příležitostí sníst největší a nejvydatnější porci dne. Odpoledne naopak dochází k jeho poklesu a my bychom správně měli také odpočívat. Před večeří se metabolismus opět na chvíli nabudí, abychom mohli sníst lehké večerní jídlo, ale jíst na noc je pro tělo zátěž, protože pak nedochází k nutné noční detoxikaci, opravám a hojení.

Většině lidí se vyplatí pravidelné svačiny sestavené podle individuální potřeby. Kdykoliv se totiž octneme ve stavu, kdy tělo dlouho nebylo "nakrmeno" a začne vydávat výrazné signály hladu, je třeba s tím něco udělat - jinak opět nastává tělesný stres. Stresová reakce má v těle za následek i to, že si tělo začne dělat rezervy na horší časy a ukládat tuky... “Vydržet“ do dalšího jídla není nijak výhodná strategie.

neodpírejte siV neposlední řadě nesmíme opomenout potěšení. Mnoho lidí se obává, že pokud něco opravdu dobře chutná, je to pro nás nebezpečné, protože pak toho chceme sníst co nejvíce. Opak je ale pravdou. K tomuto nešťastnému mechanismu dochází právě tehdy, když si jídlo odpíráme, vyčítáme, zkrátka se prožitku potěšení snažíme zamezit. Ve chvíli, kdy se do něj plně ponoříme a nasytíme všechny své smysly, začne naše tělo vylučovat chemické látky, které nám způsobí pocit uspokojení a přirozeně a nenásilně jídlo ukončíme. Bojovat s chutí k jídlu je asi stejně smysluplné jako bojovat s potřebou dýchat. V obou případech jde o biologické potřeby, které musí být naplněny a tělo udělá všechno proto, aby k tomu došlo. Jakékoliv násilné potlačování chuti k jídlu je pro tělo velký stresor, a my už teď víme, co to znamená.

Dopřejme tělu to, co potřebuje k tomu, aby co nejdokonaleji trávilo, vstřebávalo a spalovalo potravu, kterou ho vyživujeme! Stačí myslet na to, abychom tělo nevystavovali stresovým hormonům, jež se spouští tehdy, když jíme v nesprávném nastavení mysli. Naše trávení miluje klid, pohodu, pomalost, pozornost, smyslové prožitky, soulad s rytmy přírody a ničím nekalené potěšení z jídla.

Pokud se chcete dozvědět mnohem více o tomto tématu a o dalších zmíněných metabolizérech, určitě si nenechte ujít knihu Pomalá dieta, která bude zanedlouho k dostání na pultech knihkupectví. V případě, že máte zájem o hlubší ponor do problematiky vašeho osobního vztahu k jídlu (a k tělu), včetně emocionální roviny, můžete mne kontaktovat a domluvit se na konzultaci formou koučinku.

Michaela PavlíkováMichaela Pavlíková se ke směru zvanému psychologie výživy dostala po několika letech studia a praktikování různých výživových směrů, když zjistila, že zdraví a spokojenosti nelze dosáhnout, budeme-li se zabývat pouze nalezením té správné „zdravé stravy“.
Odpověď na otázku, jak maximalizovat užitek z každého jídla a zároveň si zachovat zdravý rozum, jí přineslo studium na Institute for the Psychology of Eating, škole založené americkým výživovým psychologem Marcem Davidem.
V současné době pracuje jako certifikovaný kouč psychologie výživy v rámci své soukromé praxe v Praze a okolí. Je též překladatelkou knihy Pomalá dieta od Marca Davida vydané nakladatelstvím Maitrea.
Více na www.cestaskrz.cz

publikováno: 10.03.2016 11:03   napsal/a: Michaela Pavlíková