Je lepší tofu, tempeh nebo seitan? Nejlepší je pestrý jídelníček...

V únoru 2020 jsem natočil společně s Evou Hemmerovou z České veganské společnosti půlhodinový podcast ze série Narovinu. Bavili jsme se o tom, co je vlakové nomádství, proč jsem založil web Vegmania.cz nebo jak jsem se dostal k lektorování kurzů. V závěru nechybí ani inspirace a několik praktických tipů. Vybral jsem z rozhovoru pár otázek, které vás doufám navnadí na poslech celého podcastu.

Pavle, jak ses dostal k veganství?

Dlouhou dobu jsem se točil okolo hudby. Psal jsem a později vedl internetový hudební časopis Freemusic.cz. Díky tomu jsem se dostal i do podhoubí českého hardcode subkultury a na festivalech a koncertech bylo veganské občerstvení, často taky třeba letáky Svobody zvířat. To byly první impulsy, ale tím zlomovým okamžikem pro mě byly záběry týrání zvířat. Byl to pes a mě tehdy namíchlo, že pokud je to pes, je z toho hlavní zpráva na Nově, zatímco na hospodářská zvířata se stále pohlíží jako jen na součástky na maso. Vegetariánem jsem se stal ze dne na den a během několika měsíců, kdy jsem nahlédnul ještě více do zákulisí živočišné výroby, jsem v jídelníčku vynechal i mléko, mléčné výrobky nebo vejce.

Jaké to bylo s dostupností veganských potravin před těmi 12 lety?

Nabídka nebyla pochopitelně tak velká, jako je dnes, ale tofu, tempeh nebo robi už se dalo běžně koupit. Nebylo tolik polotovarů, rostlinné sýry. Spíše chyběly informace a zdroje, vědělo se, co je vegetariánství, ale málokdo věděl, jaký je rozdíl mezi vegetariánem a veganem.

Kdy a proč ses rozhodl založit web Vegmania?

Myšlenku na web o vegetariánství a veganství jsem dostal někdy před deseti lety. V té době jsem jako dobrovolník pomáhal s jedním z prvních ročníků Veggie Parade a uvědomil jsem si, že nechci zůstat jen v pasivní roli, ale myšlenku ohleduplnějšího životního stylu chci i aktivně propagovat. A protože už jsem měl zkušenosti z budováním velkého navštěvovaného webu a v té době z těch větších webů fungoval jen portál Vegetarian.cz, který mi přišel pojetí dost zastaralý.

Měl jsem představu o dost komplexním portálu a pustil jsem se do práce. Utavil jsem se na vymýšlení technických vychytávek, místo abych se soustředil na obsah, takže mi trvalo skoro dva roky, než jsem Vegmanii spustil. A mezi tím už mě předběhli Vegan Fighter a Soucitně 🙂

Jak ses dostal k lektorování kurzů?

Klíčovým pro mé lektorování byl vznikl portálu Naučmese.cz. Nejprve jsem byl nadšený účastník jiných kurzů, pak jsem se odvážil vypsat vlastní workshop Punkové podnikání o podnikání na volné noze, protože sám jsem OSVČ od roku 2004. O tenhle kurz byl velký zájem, konal se více než 60x a posléze jsem se začal dělit i o své zkušenosti s rostlinnou stravou. Byl to ale nejdřív přednáškový seminář Veganství pro zelenáče, kde jsem sice nosil ochutnávky, ale brzy jsem dostal zpětnou vazbu: “Pavle, my chceme vařit!” Z počátku se mi do toho nechtělo, protože organizace kurz vaření je dost náročná, což běžný návštěvník často netuší. První kurz proběhl v pronajaté kavárně, posléze jsem našel i vhodnější prostory.

Jaké kurzy dnes vedeš?

Služebně nejstarším je kurz Veganské vaření, na kterém se zaměřujeme na používání surovin, jako je tofu, tempeh nebo seitan a je určený především těm, kteří se o veganství zajímají z etických důvodů. Pro ty, které alternativy masa příliš neberou, ale zajímají se více o zdravotní benefity rostlinné stravy, pak mám kurz o luštěninách a co všechno je z nich možné udělat. V obou těchto kurzech také mezi vařením rozebírám některá výživová doporučení, věnuju se dochucování nebo různým fílgům.

Třetí kurz výroby mléka, sýrů a jogurtů z ořechů, semínek a obilovin je pak určený těm, kteří z etických či zdravotních důvodů nechtějí nebo nemohou konzumovat mléčné výrobky. A dělám ho také proto, že se při domácí výrobě dá eliminovat spousta nadbytečných obalů, především tetrapackových krabic. Podrobnosti o mých kurzech vaření jsou u mě na webu.

Když zmiňuješ tofu, tempeh nebo seitan, co je podle tebe nejlepší?

Přiznám se, že nemám rád slovo náhražka, které vnímám jako něco méněcenného. Raději používám slovo alternativa. Jistě, sójový párek nebo dehydrované sójové maso jsou náhražka, ale třeba tofu nebo tempeh jsou plnohodnoté suroviny, známé přinejmenším stovky let. Ale pokud se ptáš, která z nich je lepší, tak z mého pohledu je nejlepší pestrý jídelníček. Minimálně mezi částí veganů jí hodně výrobků ze sóji. Já jsem také velký milovník tofu, ale snažím si jídelníček stavět tak, abych dva dny po sobě neměl stejné suroviny.

Ale z vyjmenovaných alternativ mi osobně příjde hodně zajímavý seitan, který má největší variabilitu, co se z něj dá vyrobit. Nejen tvarově, ale také třeba chuťově, protože práškový se dá zkombinovat třeba i uvařenou luštěninou a získat tak široké spektrum chutí, ale kombinací luštěniny a obiloviny i komplexnější aminokyselinové spektrum.

Celý rozhovor si můžete poslechnout na blogu České veganské společnosti.