Společným jmenovatelem všech zdravých výživových směrů jsou celistvé potraviny

Vegan Pavel Ovesný

Rozhovor s Hankou Pavlíčkovou z Vegan.cz se zrodil v listopadu 2015. Na původní adrese už není k dispozici, tak jsem jej znovu otisknul i na Vegmanii. Povídali o tom, jak jsem se dostal k veganství, co mi dal kurz výživového poradenství, o čem je můj kurz Punkové podnikání a proč mě baví podnikat na volné noze.

Na webu píšeš, že ses prakticky přes noc stal vegetariánem. Zajímalo by mně, odkud ten impuls přišel, jaké byly důvody, které tě přesvědčily způsob stravování změnit?

Spoustu let točil okolo hudby - šéfoval jsem hudebnímu serveru Freemusic.cz. I díky tomu jsem se dostal blíže i filozofii hardcore scény a tím i k myšlence vegetariánství a veganství, která je její nedílnou součástí. Na akcích jsem ochutnal vege jídla, šmakovaly mi a uvědomil jsem si, že to jde i bez masa.

Vyrostl jsem totiž na vesnici, můj táta choval a stále chová spoustu různých zvířat. Maso jsme tak měli doma hodně často a vždycky mi chutnalo, ale řešil jsem dilema, že ta zvířata nechci a nedokážu zabít. Až později mi došlo, že to má řešení.

Zlomovým momentem byly záběry týrání v televizi. Nešlo o hospodářské zvíře, ale o psa. V tu chvíli jsem si ale uvědomil to ohromné pokrytectví, že ublížením psovi nebo kočce se každý pozastaví a dostane se to hlavních zpráv, ale tzn. hospodářská zvířata jsou jenom "součástky na maso", na jejichž životních podmínkách nezáleží. Od toho dne už jsem nevzal maso do pusy.

Byla pro tebe přeměna na vegetariána, vegana, částečného vitariána složitá, nebo to šlo samo a přirozeně? Jsou tvé důvody zdravotní či etické?

Moje důvody byly zprvu pouze etické a měl jsem tak silnou motivaci, takže jsem těžkosti nepociťoval. Jednak mě vždycky bavilo vařit, takže jsem v podstatě jen změnil suroviny a druhak mám velkou výhodu, že pracuju na volné noze, hlavně z domu. Mohl jsem tak vařil podle libosti a nebyl vázaný na veřejné stravování, což vidím stále jako největší potíž rozšíření veganství v Česku. Byť se mnohé výrazně zlepšilo.

Jakmile jsem začal s vegetariánstvím, začal jsem se víc zajímat i o celé pozadí masného a mléčného průmyslu a během roku jsem postupně vypustil mléčné výrobky a další živočišné věci. Začal jsem se také zabývat o zdravotní přínosy a v neposlední řadě také o velice pozitivní vliv na životní prostředí, protože mě udržitelnost vždycky zajímala.

Naučmese fest

Přečetla jsem si, že jsi absolvoval kurz výživového poradenství. Předpokládám, že tento kurz nebyl koncipován vegetariánsky ani vegansky. Pracuješ jako výživový terapeut? Využíváš některé znalosti z kurzu ve své práci s jídlem a s lidmi?

Výživový kurz, který jsem absolvoval, byl konvenční – v podstatě skládání jídelníčků podle kalorií včetně klasických doporučení - šunka, nízkotučný tvrdý sýr, jogurty atd. V té době už jsem měl hodně nastudováno, takže z mého pohledu byla spousta informací zastaralých a rozložení témat přinejmenším zarážející - snad půl dne se probírala technologie výroby uzenin, které nemají se zdravím nic společného (ostatně Světová zdravotnická organizace je čerstvě prohlásila za karcinogenní), zatímco prospěšným surovinám z rostlinných zdrojů byl věnovaný naprosto minimální prostor.

Přesto pro mě absolvování kurzu svůj význam mělo. Jednak jsem si uvědomil, že skládat jídelníčky na kalorie nechci a díky dalším kurzům a seminářům a tomu, co jsme si nastudoval, mi docvakla spousta věcí dohromady. Využívám to hlavně na semináři Veganství pro zelenáče, kde se snažím představit principy, jak si jídla postavit a kombinovat. Jako lidé máme různé chutě a přijde mi přínosné říkat spíše zásady, principy a odhalovat souvislosti než dávat konkrétní doporučení, která nemusí každému chutnat.

Domníváš se, že existuje nějaká univerzální koncepce zdravého stravování pro každého ? A pokud ano, jaká to podle tebe je?

Největším společným jmenovatelem snad všech zdravých výživových směrů je zaměření se na minimálně zpracované, celistvé potraviny a velký podíl zeleniny. Dál už vnímám, že jsme jako lidé individuální a v tom se mi líbí například přístup ayurvédy či tradiční čínské medicíny, které pracují s tělesnými konstitucemi, zohledňují roční období atd. Uvedu příklad - když trpím na studené ruce a nohy, rozhodně se v zimě nebudu krmit jen studenou stravou.

Taky by mě zajímalo, jestli jsi pociťoval nějaké vyloženě fyzické rozdíly, když jsi byl vegetariánem, pak veganem a pak na vitariánství ? (Já třeba vím, že čisté raw pro mně není, zkoušela jsem 14 dní a byla jsem hrozně roztržitá a nebylo mi vůbec dobře :)

Při přechodu na vegetariánství jsem dost shodil, ale z části to bylo způsobeno i tím, že jsem v té době začal více běhat. Nejvíc citelný rozdíl byl při přechodu na vitariánskou stravu. První asi tři týdny jsem se cítil spíš hůř, tělo se čistilo, ale pak nastal téměř zlomový skok, kdy jsem cítil velký příliv energie (a taky psychické pohody). Když jsem si šel pak večer zaběhat, měl jsem tak velký přebytek, že jsem úplně s přehledem zaběhnul asi 23 km (normálně jsem v té době běhal 7-8 km) a měl jsem pocit, že když to nespálím, tak neusnu.

Není pro tebe příprava časově strava náročná? Co tak hlavně jíš a hlavně - jsi striktní vegan ? (tedy že si nedáš nikdy ani kousek masa nebo kousek sýra ? :)

Příprava časově náročná není - já mám raději rychlé a minimalistické recepty, většinu jídel mám hotovou do 20 minut. Ale obdivuju blogy jako Veganotic nebo Veg-Ethique, kde mají úžasně vypadající mňamky a nebojí se experimentovat.

A jestli jsem striktní? Maso bych do pusy už nikdy nedal a třeba sýry mi taky nijak zvlášť nechybí - občas si koupím nějaký veganský. Ale třeba na návštěvě u babičky, kam se nedostanu zase tak často, výjimečně ochutnám kousek nabízené domácí buchty, která veganská není. Ne, že bych nedokázal odolat, ale je to zcela vědomé rozhodnutí - odmítnutím v tomto případě z mého pohledu napáchám více škody. Ono je to tak trochu generační záležitost - rodiče a hlavně prarodiče to berou jinak, než chápavější vrstevníci. Radikální období už mám za sebou a dnes se k tomu sanžím přistupovat s větším pochopením a zdravým selským rozumem.

kurz Vila Flora

Sám sebe popisuješ jako freelancera. Byl jsi vždy freelancerem nebo sis někdy vyzkoušel i klasické zaměstnání ? Doporučil bys podobný styl fungování i jiným lidem ? Myslíš, že je to pro každého ?

Zaměstnání ve smyslu pravidelné docházky jsem si vyzkoušel spíše epizodně - nejdéle na civilce v knihovně, v neziskovce Fórum dárců a krátce v Lidových novinách a České televizi. Do práce nastupoval s elánem a nápady, ale většinou bylo nalajnováno, co mám dělat a iniciativa byla spíše potlačena.

Freelancerem, tedy abychom byli srozumitelní všem, pracujícím na volné noze, jsem se nicméně stal spíše náhodou - nachomýtnul jsem se k začátkům už zmiňovaného Freemusiku a úplně mě to pohltilo. Podnikání především vnímám v kontextu něco podniknout - ne vždy s myšlenkou mít z toho peníze. Podnikání na volné noze ale určitě není pro každého. Předpokládá velkou zodpovědnost, proaktivitu, vytrvalost a spoustu dalších činností.

Na druhou stranu téměř vše se dá naučit a získat, když člověk opravdu chce. Určitě to hodně souvisí s postojem se lidsky rozvíjet, brát změnu jako výzvu. Pomáhám těm, kteří to chtějí zkusit, dozvědět se, jak to funguje. Ale že bych říkal - ty by jsi měl dát určitě výpověď a jít na volnou nohu, to určitě ne.

Považuješ sám sebe za úspěšného podnikatele?

Otázka je, co je to úspěch. Z úhlu pohledu, že spousta podnikatelů a podnikatelských plánů zkrachuje, fakt, že se už 12 let živím na volné noze, sháním si práci, klienty, určitě úspěchem je. Z ekonomického pohledu to tak jednoznačné není - ale mně zase tolik nejde o maximalizaci zisku, jako spíše pracovat na věcech, které mají smysl.

Když se podíváš na mé klienty, tak tam figurují často neziskovky nebo kulturní organizace, což rozhodně není ta nejlukrativnější klientela. Nicméně moji zákazníci jsou prima, kromě probírání pracovních věcí si obvykle najdeme i prostor bavit se i o životě nebo koníčcích. Drtivou většinu z nich bych klidně pozval k sobě domů na nedělní oběd. Ostatně jeden mi psal, že vařili recept z mého webu Vegmania, jiný mě zase lákal, ať udělám přednášku v kavárně jeho manželky.

Píšeš, že osobní značka je jedním ze základních podmínek úspěšného živnostníka/podnikatele. Jaká je tvoje osobní značka ?

Uvedu krátký příklad, co to osobní značka je, možná to ne každý tuší. S tímhle souslovím jsem se potkal poprvé u propagátora "svobody v práci" Tomáše Hajzlera. Jako dobrovolník jsem pracoval na konferenci, kterou organizoval, a účastníci měli možnost v přihlášce kromě jména nebo fakturačních údajů možnost napsat i něco krátce o sobě, přidat fotku, odkaz na web...

Zhruba půlka téhle možnosti využila, druhá vyplnila jen to povinné. Přitom se říká, že na konferenci se 70% dozvíš v kuloárech, přednášky už se dnes většinou natáčí a jsou pak k vidění online. Takže je skvělé, když se můžeš dopředu podívat, kdo na konferenci bude, má podobné zájmy, aby ses s ním mohla potkat. Pokud to samozřejmě uvedou. S určitým zjednodušení byli v první - aktivní - polovině hlavně freelanceři a lidi z malých firem, kteří často přišli sami za sebe, druhá půlka byli spíše zaměstnanci, kteří byli vysláni. Člověk na volné noze se prostě snaží využít každou možnost, jak svoji značku propagovat, má ji všude sebou, 24 hodin denně.

Osobní značku máme a budeme vlastně všichni, jenom spousta lidí nevědomě. U freelancera jde o mix jeho dovedností, znalostí, určité unikátnosti, kterou z velké části reprezentuje jeho osobnost (třeba i s tím, co dělá ve volném čase). Dobrá značka vzbuzuje očekávání a funguje jako magnet - správné přitahuje, špatné odpuzuje.

V mém případě se živím hlavně tím, že stavím webové stránky a pomáhám svým klientům se zviditelněním na internetu. Což je velikánský obor. Já se jednak specializuju - kromě zmíněných neziskovek a kultury na jednotlivce a hodně mi pomáhá, že dělám kurz o freelancerství Punkové podnikání, na kterém bylo přes 500 lidí - tím pádem mám velice dobrý předhled o tom, co takoví lidé řeší a můžu jim dobře poradit a pomoci. Také mám žurnalistickou minulost, takže umím pracovat s textem / obsahem, což se v IT tolik nenosí. Ostatně někteří mí klienti ve zpětné vazbě ocenili, že mluvím "lidštinou".

Ze svých freelancerovských zkušeností vím, že je to velmi příjemný způsob fungování. Člověk pánem svého času, organizuje si svůj čas a řídí své projekty. Přesto je většina lidí orientována na klasický zaměstnanecký poměr, kdy chtějí mít šéfa, dobré bydlo a jistoty. Hlavně starší generace považují tento způsob fungování za ten správnější. (Třeba mí rodiče měli s mým fungováním na volné noze dost problémy :) ) Přitom je hodně lidí ve společnosti nespokojena. nějak jsme si na tento model fungování zvykli. Proč myslíš, že to tak je a myslíš, že například osvěta v oblasti podnikání, kterou děláš ty, by mohla lidem pomoci, aby si šli za svými sny? Je to jeden z tvých záměrů?

K určité jistotě jsme naprogramováni odnepaměti, a je to v pořádku. A určitě mnohé má na svědomí i minulý režim, který podnikání de facto neumožňoval a tím ovlivnil postoj starších generací. Nicméně pracovní trh se dnes proměňuje hodně rychle.

Z mého pohledu nicméně ta jistota může být mnohdy jenom domnělá, jak ukázala hromadně třeba hospodářská krize před pár lety nebo různé neočekávané propuštění z nadbytku. Mnohdy pak člověk hledá novou práci obtížně, hlavně ve starším věku a mimo velká města.

Naopak pokud se freelancer trochu vypracuje, má obvykle vcelku stálé poptávky a podle charakteru práce i hodně klientů. Odchod jednoho mu málokdy způsobí větší potíže. A ještě více markantní je to právě po padesátce. Hledat nové zaměstnání je v tomto věku hodně těžké, lidé jsou často tlačení k ústupkům, aby si udrželi to stávající. Dlouholetý freelancer může být naopak v tomto období pro své zkušenosti a odbornost velice žádaný a získávat lukrativní zakázky.

Já se snažím na kurzu ukázat, že díky vývoji a dostupným technologiím je možné vyzkoušet si v mnohých oborech podnikání v malém měřítku (po večerech a o víkendech) a když se to osvědčí, může se člověk podle své situace, závazků rozhodnout, zda se do toho pustit naplno. Práce na volné noze má mnohá rizika, ale také řadu výhod - jednou z hlavních je časová flexibilita, v řadě oborů také flexibilita místní.

Kromě dnes populárního digitálního nomádství (čili pracování na dálku z mnohdy levnější země, spojené s poznáváním cizí kultury a cestování) v tom osobně vidím i jiný přínos. Návrat mladých lidí zpět na venkov (za přírodou, čistějším vzduchem a větším životním prostorem), hlavně do Sudet, které trpí vysokou nezaměstnaností, odlivem vzdělaných a dalšími problémy. Třeba na mém rodném Jesenicku byla nedávno zpracovaná studie, která přiznala pár přistěhovaným mladým rodinám - freelancerům, kteří mají zkušenost z velkého města a třeba i zahraničí, poměrně velký vliv na rozvoj místní kultury, sousedských setkání, obnovu tradic. Věřím, že je to začátek nového, pozitivního trendu.

Tagy: 
Autor článku
Jmenuju se Pavel Ovesný a veganství se věnuju od roku 2007. Kromě rozvíjení Vegmanie v Řevnicích blízko Prahy pravidelně pořádám kurzy Veganské vaření - seitan, tempeh a spol., Luštěniny v receptech světových kuchyní a Domácí rostlinná mléka, sýry a jogurty. Více o mně.

E-mailový oběžník Vegmania

Chcete dostávat užitečné tipy a triky z rostlinné kuchyně nebo tématické recepty podle ročních období do vaší pošty? Věnujte mi e-mail a já vám 1 - 2x do měsíce napíšu. Nechcete kupovat zajíce v pytli? Pak se nejdříve podívejte se, jaké e-maily můžete očekávat.

Chcete dostávat užitečné tipy a triky z rostlinné kuchyně nebo tématické recepty do vaší pošty?