Vietnamské večerky jsou fenoménem posledních let. Jejich majitelé propracují dvě třetiny dne, s hrdostí vítají v ulici své krajany – konkurenty a přesto většinou své zákazníky zvládají vítat s úsměvem (o jejich mentalitě doporučuju hodně povedený rozhovor na Aktualne.cz). Vedle úplně běžného zboží se v jejich obchůdcích dá narazit na pár specialit, (nejen) pro veganskou kuchyni jako stvořených. Pro co do nich chodím já?
Shitake a Jidášovo ucho – ve východní kuchyni jsou tyhle dva druhy hub zastoupeny v hojné míře, oběma se navíc připisují nemalé zdravotní benefity. Shitake kromě toho krásně voní a neméně skvěle chutnají. Sám jsem si několikrát koupit i čerstvé, ale jednak je obtížné je sehnat a druhak jsou hodně drahé. Sušené shitake v těhle obchůdcích stojí okolo 50 korun za 100 gramů (jidášovo ucho ještě méně) a nabobtnáním hodně nabydou. Před spotřebou je chce alespoň na hodinu namočit a krátce povařit. Vývar rozhodně nevyléváme, ale naopak použijeme jako základ polévky nebo k podlévání a dušení do rizot, “jáhlot, pohankot, bulgorot”, se kterými si shitake i Jidášovo ucho skvěle padnou do noty.
Na přípravu rychlých jídel se výborně hodí také rýžové nudle. Narozdíl od palmovým tukem hojně nastavovaných kalorických sester z populárních nezdravých nudlových polévek, se vyrábí jen z rýže a vody. Většinou je stačí jenom zalít horkou vodou a nechat 5 – 10 minut (podle toho, jestli jsou vlasové nebo široké) namočit. Tradiční využití je především do různých asijských “pánví”, kdy se rychle na oleji orestuje zelenina, tofu, přidají se nudle, sójová omáčka a je možné servírovat.
Rýžový papír se prozměnu šikne při výrobě závitků – papír se na chvíli namočí do teplé vody až změkne, tak se do jeho středu přidá nachystaná směs, zabalí se a osmaží v oleji, nebo zdravěji upečou za občasného potírání v troubě. Když jsme u rýže, já jsem si docela oblíbil jasmínovou, která patří mezi lepivější druhy. Při vaření mnohým sice zavání “myšinou”, ale chuťově je výborná. Ve večerkách se dá sehnat kilo dobré jasmínové rýže za cenu okolo padesátikoruny.
Bambusové výhonky seženete v plechovkách i v běžném supermarketu. V mojí oblíbené večerce na pražských Petřinách jsem ale asi před rokem narazil na celé výhonky (asi 15 – 20 cm dlouhé) v nálevu, zatavené v igelitovém obalu. A chutnají podstatně lépe. Upotřebíte je opět do různých “čín”, výše zmíněných nudlových jídel, krásně zhřehnou a chuťově se rozjasní v různých curry omáčkách s kokosovým mlékem (i na něj většinou ve večerkách narazíte).
Čemu se naopak doporučuju vyhnout obloukem, jsou sojové omáčky. Vypadájí sice lákavě a mají spoustu příchutí, ale stačí se podívat na složení (pokud je vůbec v češtině): glutamát, spoustu nezdravých éček a škroby na zahuštění. To není opravdu nic pro toho, kdo se chce stravovat nejenom chutně, ale také zdravě. Sójovky doporučuju tradiční Shoyu nebo Tamari, případně z nich odvozené marinády jako je Teriyaki.
A na závěr jeden tip (především pro ty z Prahy a okolí). Spousta vietnamských obchodníků jezdí nakupovat do proslulé vietnamské tržnice Sapa (v Praze Libuši). Tam se dá sehnat kromě hromady jiných věcí celá řada specialit asijské kuchyně, pro vegany třeba čerstvé (a chuťové odlišné) tofu nebo ochucené sojové maso. Určitě je to zážitek se tam jednou vypravit na exkurzi, ale pro leckoho to může být do Sapy na pravidelné nákupy docela daleko. Nicméně vietnamští “večerkáři” jsou obvykle vstříční a zákazníka mají na prvním místě, takže – zvláště pokud do nějakého obchůdku chodíte pravidelně a znají vás – zkuste se zeptat, třeba vám ze Sapy něco přivezou a dají pak vědět, kdy se můžete zastavit.
Jmenuji se Pavel Ovesný a veganství se věnuju 15 let. Založil jsem web Vegmania.cz a natočil kurz 
