Zatímco dříve jedla většina rodin podobně, dnes se jídelníček jednotlivých strávníků stává mnohem pestřejším – a někdy tak i náročnějším na sladění. Pokud se stravujete rostlině a zbytek rodiny zůstává u tradiční kuchyně, může být společné stolování malou logistickou výzvou.
Naštěstí existuje spousta způsobů, jak to zvládnout bez stresu, zbytečného vaření navíc i rodinných konfliktů. Stačí trochu plánování, tolerance a pár osvědčených kuchyňských triků. Zajímá vás víc? Pak čtěte dál.
Když se vegan a nevegan potkávají u jednoho stolu
Především záleží na tom, jak často se rostlinná a klasická strava potkávají u jednoho stolu. Jiná situace nastává, když spolu žijí partneři, kteří jí odlišně každý den, a jiná, když se s různými jídelními zvyky setkáváme jen občas – třeba při rodinných obědech u rodičů nebo babičky.
Znám rodiny, kde manželé jedí každý po svém. Veganka vaří dvě jídla denně, aby si každý mohl dát to, co má rád – i když to znamená víc času v kuchyni. Manželovi denně vaří guláše, peče kuře, smaží řízky, zatímco sobě si připravuje těstovinový salát, seitan na houbách či sladký jáhelník.
A znám i opačné případy: kde manžel i přesto, že není vegan, se doma stravuje rostlině, protože to má jednodušší a oběma chutná. Maso si pak dává jen mimo domov – třeba v práci nebo v restauraci s přáteli. Ani jedno není „správněji“. Každý vztah i každá domácnost si to nastaví jinak – podle toho, jak jim to vyhovuje.
A pak jsou tu rodinné návštěvy. Společné obědy u rodičů, prarodičů nebo sourozenců bývají malým testem vzájemného respektu. Mnoho hostitelů se dnes snaží – připraví rostlinnou variantu jídla, nebo se alespoň domluví, že si vegan přinese něco svého. (Třeba rostlinné řízky, které se dají skvěle doplnit k „běžnému“ bramborovému salátu bez majonézy.)
Překvapivě i starší babičky, které jsou zvyklé na poctivou českou kuchyni, umí překvapit a třeba ta naše nám v 84 letech při návštěvě servíruje perfektní kynuté záviny (z oleje a bez vajec), smažený květák s bramborovým salátem bez majonézy a další dobroty.
Existují i situace, kdy rodina jiný způsob stravování nepřijímá – a pak si člověk musí své jídlo jednoduše přinést sám. I to je v pořádku, pokud zůstane zachován vzájemný respekt a nikdo se necítí pod tlakem měnit to, co má rád. Je nutné mít na paměti, že i my vegané jsme si k tomu museli dojít sami a každému z nás to trvalo jinak dlouho.
Protože ve výsledku nejde o to, jestli je na talíři tofu nebo svíčková. Jde o to, aby u stolu zůstalo místo pro porozumění – i když máme každý jiný pohled na stravování.
Co můžeme mít u stolu společné
Je třeba si uvědomit, že základem většiny jídel jsou podobné suroviny – obiloviny, zelenina, luštěniny nebo omáčky. To, co nás často rozděluje, je až bílkovinná složka. Nemusíme proto vařit dvě různá jídla, stačí jedno, které se dá snadno přizpůsobit podle chuti.
Třeba u rizota – základ z rýže, cibulky a zeleniny může být společný, a na závěr se rozdělí: do jedné části se přidá pečený tempeh, do druhé kuře. Podobně to funguje i u těstovin, omáček nebo salátů – společný základ, různé doplňky. Takové vaření šetří čas, energii i místo na sporáku.
I u mnoha klasických jídel postačí, když se například pouze vymění hovězí vývar za zeleninový a případná masová složka se přidává až na talíř. Můžete tak uspokojit chutě i na svíčkovou, rajskou či jinou oblíbenou českou omáčku či polévku, která ve své původní podobě rostlinná není.
U mléčných doplňků či vajec většinu jídel připravíte i z rostlinných alternativ, aniž to rodina pozná na chuti. Jen pozor, pokud se jedná o každodenní vaření, je třeba myslet na to, že výživová hodnota kupovaných veganských alternativ (především hotovek) může být nižší a proto je potřeba tyto hodnoty vyvážit jinými, nejlépe celozrnnými surovinami (např. zahušťovat hrachovou moukou, červenou čočkou aj.).
Praktické tipy jak vařit pro vegany i masaře
Když u stolu jedí někteří členové rodiny rostlině a jiní konvenčně, skvělou strategií je vařit podle principu „společný základ plus různý doplněk“. Znamená to připravit společný univerzální základ – třeba omáčku, přílohu nebo zeleninu v rostlinné verzi – a hlavní složky, jako maso nebo rostlinné bílkoviny, doplnit zvlášť. Cílem je netrávit vařením dvakrát tolik času, ale redukovat jej na nezbytné minimum.
K úspoře přispějí i chytré zkratky, například mražená zelenina, hotové luštěniny ve skle, rostlinné „maso“ do omáček nebo kvalitní polotovary, jako jsou karbanátky z rostlinných bílkovin, které lze péct souběžně s masem. Nakonec myslete na společné přílohy a saláty – ty chutnají všem a ulehčí přípravu jídla pro celou rodinu.
Moje osobní tipy pro snadnější vaření:
- Uvařené obiloviny a luštěniny skladuj v dobře uzavřené nádobě s trochou oleje, aby nevysychaly.
- Uvařené potraviny nechej před uložením do lednice dobře vychladnout, vydrží déle čerstvé.
- Pokud máš v plánu luštěniny či obiloviny používat různými způsoby, nedochucuj solí, citronem ani cukrem, maximálně lehce osol.
- Když víš, že něco nestihneš sníst, část jídla zamraz a v případě časového presu ti přijdou vhod. Například uvařená rýže, rizoto, omáčky, luštěniny zvládnou zamrazení bez újmy. Nedoporučuji mrazit pečené moučné pokrmy (pizza, slané koláče) a těstoviny.
- Polévkám i omáčkám můžeš trvanlivost prodloužit tím, že je vroucí naliješ do čistých zavařovacích sklenic, ihned uzavřeš a otočíš dnem vzhůru a necháš vychladnout. Ve sklenici vznikne podtlak a následně v lednici ti vydrží týden i déle v závislosti na typu pokrmu.
Plánování jako základ úspěchu
Plánování je v takové domácnosti klíčové – vyplatí se napsat si na začátku týdne přehled jídel, kde rovnou uvidíte, co může být společné a kde se budou dělat malé úpravy. Pomůže i příprava základních komponentů dopředu – například uvařením omáček, zeleninových vývarů, příloh, dobře se dají použít dva dny po sobě, jen s jinou bílkovinnou složkou či přílohou. Praktickým trikem je třeba uvařit luštěniny rovnou ve větším množství – polovinu využít do kari a z druhé části připravit pomazánku na chleba. Takové plánování šetří čas, suroviny i energii a zároveň umožňuje, aby si každý u stolu přišel na své.
Jídla, která chutnají i druhý (nebo třetí) den
Některá jídla jsou mnohdy po rozležení chutnější a dají se tak jíst i více dní po sobě. Obměna může být třeba v příloze, stylu servírování nebo dodatečném dochucení.
- Luštěninová curry, dhaly a guláše – tato omáčková jídla můžete servírovat jeden den s rýží, druhý den s vhodným pečivem, ale také netypicky jako třeba z dhálu udělat „jáhloto“ či ke guláši připravit bramboráčky.
- Zeleninové směsi typu lečo, ratatouille, caponata – kromě klasického servírování vyzkoušejte tyto směsi na topince zasypané sýrem nebo jako základ rizota.
- Těstovinové saláty s rostlinným dresinkem – pro saláty, které budou chutnat i druhý den volte menší druhy těstovin a vařte „al dente“ neboli na skus. Těstovina nesmí být rozvařená, jinak vám druhý den salát nebude příliš chutnat. Rovněž je dobré si nechat trochu dresinku navíc a ten druhý den přimíchat, neboť těstoviny mají tendenci tekutinu „vysát“ a výsledek by tak mohl být poněkud sušší. Anebo prostě další den přidejte nakrájené olivy, sušená marinovaná rajčata, konzervovanou kukuřici či jinou složku, která salát oživí.
- Pečené karbanátky, placky, falafel nebo seitanové nudličky – všechny tyto varianty jsou bingem, když je objevíte druhý den v lednici. Zkoušeli jste karbanátek rozkrájet do čerstvého salátu? Nebo jen tak s pečivem, hořčicí a sterilovanou zeleninou? A co takhle seitanové nudličky orestovat a upéct si k nim směs brambor a jiné zeleniny?
- Rizoto nebo pilaf – ideálně suché, bez přebytečné tekutiny – tu můžeš přidat až při ohřevu. Platí zde podobné jako u těstovinového salátu. Rizotem můžete snadno naplnit i tortilu, přidat bílkovinu a máte chutný oběd do ruky či sytou svačinu do práce.
- Zeleninové polévky – mrkvová, dýňová, rajčatová, čočková rovněž patří k jídlům, která jsou výraznější po rozležení. Opět se nebojte obměňovat doplňky, kterými polévku vylepšíte. Krutony, zálivky, rozdrobené tofu, opečený seitan, semínka restovaná se sójovou omáčkou, možností je spousta.
Doplňky a rychlovky
Zejména během pracovního týdne, kdy se domů vracíte pozdě odpoledne se hodí mít po ruce pár věcí, které dokážou zachránit každý hladový krk během pár minut:
- Pomazánky – hummus, čočková, fazolová, z pečené zeleniny, tofu „vajíčková“.
- Dresinky – tahini + citron + česnek / jogurt + bylinky / avokádo + limetka.
- Pickles a nakládaná zelenina – kysané zelí, kimchi, chutney a jiné čalamády.
Můžete pak doma rychle připravit varianty pro vege i nevege strávníky jen s pár obměnami. K chlebu s vegan pomazánkou si konvenčně se stravující přidá vajíčko, plátek uzeniny či sýru, dresinkem si vylepšíte každý svou verzi salátu a nakládaná zelenina vylepší i obyčejné rizoto od včera.
Když jdeš na oběd ke „konvenční“ rodině
V závislosti na vzájemných vztazích víte, jaký mají rodina a přátelé k vašemu veganství postoj. Pokud jste se rostlinně stravovat začali teprve nedávno, je vhodné na to hostitele mile upozornit a zároveň se nabídnout, že sebou donesete něco k jídlu. Pokud hostitel projeví zájem něco přichystat, je nejjednodušší sdílet jednoduché tipy či úpravy, které snadno může zajistit i bez speciálních výprav do zdravých výživ.
V případě, kdy například víte, že babička k obědu pravidelně chystá bramborový salát a řízek, domluvte se, zda vám neoddělá trochu salátu předtím, než do něj přidá majonézu s vejci a navrhněte, že si řízek donesete svůj nebo vám může osmažit třeba květák v pivním těstíčku, bez vajíčka.
Osobně to před návštěvou dělám tak, že se zeptám, zda bude i něco veganského a podle toho zda ano či nikoli s sebou vezmu dostatečné množství rostlinného jídla. Většina hostů ráda ochutná i moji variantu a mnohdy jsou překvapeni, jak dobře právě ta veganská varianta chutná.
V naší rodině vešla do paměti hláška bratra, který o falešné vajíčkové pomazánce z tofu prohlásil, že chutná stejně jako ta vajíčková, jen mu po ní není tak těžko. A s úsměvem na rtech vzpomínám na babičku, jak si pochutnávala na mnou upečených kynutých buchtách s větou, že mi vždy říkala, že kynuté těsto se bez vajíčka udělat nedá. Dá. Až jí z toho tenkrát zaskočilo.
Pokud se vám však nechce trávit čas vařením, nezoufejte a sáhněte v obchodě po některé rychlovce typu falafel, řízek, tempehu, seitanu, rostlinných pomazánkách, luštěninových či obilných salátech a jiných.
Extra tip: Pikantní pomazánka z tofu od firmy Palma (Globus, Kaufland) přesvědčí i zaryté masožravce, že i veganské jídlo může výtečně chutnat.
Určitě se vždy najde někdo, kdo vám bude veganství rozmlouvat – a i když se budete snažit vše klidně vysvětlit, zůstane neoblomný. V takových případech nemá smysl pouštět se do hádek, které jen kazí rodinnou pohodu. Mnohem víc přinese, když se soustředíte na otevřený a věcný dialog s těmi, kteří opravdu chtějí naslouchat. Není nutné se kvůli rozdílnému jídelníčku od rodiny nebo přátel vzdalovat – důležitější je hledat cestu, jak být spolu. A často právě osobní příklad a přirozený respekt dokážou víc než jakékoli přesvědčování – třeba i inspirovat ostatní, aby sami postupně omezili maso nebo začali zkoušet rostlinná jídla.
Závěr
I přesto, že se nám to v začátcích veganství může zdát nepochopitelné a rádi bychom, aby svět byl ryze veganský, u rodinného stolu je nakonec stejně nejdůležitější, že jsme spolu, i když na talíři máme každý něco jiného. Snažme se v kruhu nejbližších spíše inspirovat než moralizovat a pracovat na rodinné pohodě než na nepochopení.
