Malý krok pro lidstvo, velký pro nás

Nevýchova: Malý krok pro lidstvo, velký pro nás

V knihkupectvích regály doslova přetékají knihami o výchově dětí a najdeme mezi nimi mnoho rozličných směrů. Každý si z nich jistě vybere. Každý z nás rodičů se totiž více či méně často zamýšlí nad výchovou svých dětí. Provázejí ho pochybnosti, život s dětmi přináší nové výzvy každý den. Máte-li děti, víte, o čem mluvím.

Možná jste v rámci svých rodičovských úvah, stejně jako já, narazili na podezřele znějící Výchovu Nevýchovou. Já jsem se před dvěma lety rozhodla na „Nevýchovu“ podívat podrobněji. Jak to celé začalo? Docela nevinně… Byla jsem unavená. Spánkový deficit za osm let mateřství už byl velký a v kombinaci s hromadou očekávání, která jsem si myslela, že na mě okolí jakožto na matku má, to byla třaskavá kombinace. Cítila jsem se ukřivděně, že já kolem všech „skáču a nikdo si toho neváží“.

Když jsem tak hledala, jak z tohoto začarovaného kruhu ven, narazila jsem na YouTube na videa o Nevýchově a to, co tam její zakladatelka Katka Králová říkala, mi dávalo smysl. Řekla jsem si, že to zkusím. Ostatně, kdo nic nedělá, nic nepokazí, ale taky se nikam neposune. To, co jsem se dozvěděla ve videích a prožila si prostřednictvím poslechových cvičení, jsem začala pomalu (a nutno říct, že i docela neobratně) aplikovat se svými dětmi.

Po dvou měsících, kdy se nic moc nedělo a já si už začala říkat, že jsou to jen „další chytré řeči“, se to stalo. Prvně to zafungovalo. Byla neděle, 6 hodin ráno a mé mladší ranní ptáče mě jako obvykle začalo dost nevybíravě budit. Měla jsem v tu chvíli na výběr z několika možností. Hned vstát a zabavit ho, třeba. Štvalo by mě, že si nemůžu ani o víkendu přispat, ale co už, že… Nebo ho nějakou dobu odhánět, hrozit, že jestli mě nenechá… (domyslete si podle svých zkušeností) a pak stejně vstát a v duchu brblat na další zkažené nedělní ráno. Nebo tedy ještě dát šanci nevýchovnému řešení.

Rozhodla jsem se, že zkusím variantu tři, protože k jedničce a dvojce se můžu přece kdykoliv vrátit. A tak se u nás v ložnici odehrál zhruba tento rozhovor: „Chápu, že už chceš vstávat, ale na mě je moc brzy a potřebuji si ještě chvíli poležet. Co potřebuješ ty?“ „Snídani a chtěl bych si s tebou hrát…“ „Aha. A jak bychom to tedy mohli udělat, aby to bylo příjemné nám oběma?“ Čekám napjatě, co ta malá hlavička vymyslí, a během pár okamžiků nevycházím z údivu: „Tak víš co, já se teď půjdu oblíknout a ty zatím ještě chvíli spi. Já tě pak vzbudím a uděláme spolu tu snídani.“ Dohodnuto. To je přece nabídka, která se neodmítá, i když znamená, že teď budu stejně vstávat brzo.

Oba jsme tehdy svou část dohody splnili a to ráno bylo moc fajn. Mé dítě poznalo, že jeho nápad máma bere vážně, ale hlavně máma poznala, že nemusí být vždycky tím, kdo má najít řešení. Byl to první, zdánlivě malinký, krok. Od té doby se u nás ale mnohé změnilo, a tak byl pro nás vlastně obrovský.

Chcete se dozvědět více a vyzkoušet si první krůčky, jak Výchova nevýchovou funguje? Přihlaste se zdarma do e-mailového rychlokurzu.

Přečtete si také zkušenosti dalších rodičů, kteří se do "Nevýchovy" zapojili.

Hanka Habartová

publikováno: 04.01.2017 11:04   napsal/a: Nevýchova